Pryč jsou časy, kdy Tobias Sammet bral AVANTASIA jako svůj vedlejší projekt, ve kterém uplatňoval nápady, jež se pro EDGUY ne zcela hodily. Nyní jsou obě jeho skupiny hudebně na podobné úrovni a obojímu se věnuje naplno a možno říci, že AVANTASIA z toho nakonec vychází lépe. Kde se udála ona změna? Pochopitelně se třetím albem, kdy se původní uskupení „Sammet a mnoho hostů“ změnilo na „Sammet, Paeth a mnoho hostů“. Nemá význam se pouštět do spekulací, jak se kdo podílí na komponování, vliv Saschy Paetha, většinou v ruku v ruce s klávesistou Michaelem „Miro“ Rodenbergem, na kapelu a potažmo i celý svět melodické metalu je více než významný. Stále však platí, že celým názvem jde o „Tobias Sammet´s AVANTASIA“ a tak k tomu i přistupujme.

Letos se kapelník rozhodl vydat hned dvě alba. Za otázkou proč nevydal jedno dvoj-CD a rovnou dvě samostatná alba by se daly hledat spíš ekonomické důvody a přání vydavatele, ale to je spekulace. Přáním zřejmě většiny posluchačů by bylo, aby z obou alb vybral ty lepší skladby a vydal jen album jedno. Tohle je však komentář pro rocková dvojalba obecně. Máme tu dvě alba, mějme tedy i dvě recenze. Sammet příběhově navazuje tam, kde na „The Scarecrow“ skončil a to nejprve s „The Wicked Symphony“ a na ní navazující „Angel Of Babylon“. Sice jde opět o koncepční, epické vyprávění, ale oproti prvním dvěma dílům se tématicky drží při zemi a nebýt vědomí onoho konceptu, jednotlivé skladby jen dle poslechu nic nespojuje. Koneckonců, tento přístup je i vděčnější. Násilné šroubování kompozice, aby to sedlo do příběhu, bývá většinou ke škodě. KING DIAMOND by mohl vyprávět.

Tobias Sammet se holedbal, že úvodní skladba, eponymní desetiminutový epos, je vokální bitvou mezi jím, Jornem Landem a Russellem Allenem. A ač by se mohlo zdát, že půjde o účelově sepsanou skladbu, „The Wicked Symphony“ se nakonec ukáže jako velmi silný moment celé desky a jako poměrně vysoce nasazená laťka hned na úvod. Ještě o tom bude řeč u druhého dvojčete, ale nemohu si pomoci, Sammet se mnohem více nalézá v těchto dlouhých, táhlých písních. Jeho krátké melodické kvapíky jsou většinou až příliš vyčpělým zbožím. Na „The Wicked Symphony“ a dalších si dal mnohem více práce s hudební kompozicí. A pokud jde o tu vokální bitvu? Ta nedopadla až tak zle, byť o bitvě bych nehovořil a dokonce Sammet nedostal ani moc na frak, což bych vedle Landeho a Allena čekal. Přeci jenom se od dob „The Savage Poetry“ trochu vypracoval.

Pokud vám přijde, že v následující rychlé jízdě „Wastelands“ slyšíte odkaz HELLLOWEEN, tak Michael Kiske, který se pomalu probírá z dvacetiletého spánku, vám dá za pravdu. Aby se nezdálo, že to kapelník s recyklací materiálu a pěveckých hvězd příliš přehání, pozval si pár dosud nepozvaných. Objeví se tu tvrďák Tim „Ripper“ Owens ve „Scales Of Justice“. Jako hlavní hvězdu Sammet uvedl škorpióna Klause Meineho v singlovém hitu „Dying For An Angel“. Tahle skladba je ovšem neuvěřitelně vlezlá, klidně se to mohlo odbýt na singlu a nezatěžovat tím poměrně slušné album. Vedle pěveckých celebrit se na desce objevilo jen málo známějších jmen muzikantských. Kromě bubeníka Erica Singera, který je již řazen mezi stálými členy kapely, je to další „KISS-náhradník“, kytarista Bruce Kulick. Kulick společně s Bobem Catleyem (MAGNUM) dostal prostor na devítiminutovce „Runaway Train“, která je vedle titulní skladby další povedenou dlouhou skladbou. Jen tak mimochodem, Catley, jenž účinkoval již na minulém albu, se zúčastnil i následného turné, včetně koncertu na vizovickém Masters Of Rock (2008). Jinak zbytek „The Wicked Symphony“ je průměrně dobrý poslech s pár zajímavými momenty („Crestfallen“, „Black Wings“).

„The Wicked Symphony“ nijak výrazně nezklamala. Jde o slušnou metalovou nahrávku, která kromě pár známých jmen má i několik podařených písní. Určitě si tímto počinem Sammet ostudu neužene, byť velké ovace si také nezaslouží. To by pro dnešek bylo vše. Pokračování na „Angel Of Babylon“.